15. příběh

Pracuji jako zdravotní sestra na covidové JIP. V České republice žiji s rodinou už dva roky. Můj manžel je inženýr, děti chodí do školky a na základní školu. Já i můj manžel jsme zaměstnání a máme tak nárok na veřejné zdravotní pojištění. Naše děti ale ne, pro ně připadá v úvahu pouze limitované soukromé zdravotní pojištění. Bydlíme v malém městě v Moravskoslezském kraji, kde není žádný lékař či nemocnice, kteří by toto soukromé zdravotní pojištění akceptovali. Musíme tak všechna vyšetření platit z vlastní kapsy a doufat, že nám soukromá pojišťovna proplatí alespoň část nákladů. Tato už tak nepříjemná situace se při vypuknutí koronavirové pandemie změnila v naprostou noční můru.

Navzdory tomu, že je můj manžel plně očkovaný, měl minulý měsíc tři dny horečku a rýmu. Coby zdravotník a zodpovědný člověk jsem trvala na tom, aby si nechal udělat PCR test, který vyšel pozitivní a ukazoval na vysoce infekční mutaci delta. Postupovali jsme proto podle instrukcí týkajících se COVID-19: nahlásili jsme všechny naše rizikové kontakty, informovali doktory a nechali doma i syna, který se nemohl proti COVID-19 očkovat kvůli svému věku. Později nás kontaktovala Krajská hygienická stanice. Řekli nám, že všichni neočkovaní členové rodiny by měli podstoupit PCR test, pokud chtějí karanténu ukončit dříve, a v případě, že se u nich objeví jakékoliv symptomy, ho podstoupit dokonce musí.

Druhý den karantény se u mého nejmladšího syna objevily symptomy, které mohly ukazovat na COVID-19 – dostal rýmu a měl vyšší teplotu. Zavolala jsem jeho doktorovi a ten mi poslal elektronickou žádanku na PCR test, který by měl být plně hrazen ze zdravotního pojištění. Test jsem domluvila v laboratoři nemocnice, ve které pracuji. Ale když jsme na vyšetření dorazili, v laboratoři mi řekli, že si ho musím zaplatit sama, protože synovo soukromé zdravotní pojištění se v tomto případě rovná žádnému pojištění. Celé se to odehrálo den před tím, než mi měla přijít výplata, a už jsem neměla dalších 817 Kč, takže nás z laboratoře poslali pryč. Byla jsem smutná, naštvaná a měla jsem strach – bála jsem se, že za to, že můj syn nepodstoupil PCR test, dostanu pokutu. Samozřejmě, že mi hned dalšího dne volali z Krajské hygienické stanice. Žena na druhém konci telefonní linky byla rozzuřená a křičela na mě, protože v systému viděla, že jsme žádný test neabsolvovali. 

Jak jsem již řekla, jsem zdravotník a zodpovědný člověk. Hned jak jsem dostala výplatu, vzala jsem svého syna a nechala mu udělat test coby samoplátce. Dobrá zpráva byla, že test byl negativní; špatná ale byla, že soukromá zdravotní pojišťovna ho odmítla proplatit, protože jsme rezervaci udělali jako samoplátce, nikoliv skrz trasovací systém na žádanku doktora.

Krajská hygienická stanice nám oznámila, že k ukončení karantény musíme podstoupit ještě jeden PCR test. Zároveň nám ale odmítli na něj vypsat žádanku – prý to nejde, protože můj syn má soukromé zdravotní pojištění a nebylo mu přiděleno rodné číslo. Lékař (kterému se předtím žádanku nějakým způsobem vystavit podařilo) nám řekl, že tentokrát ji vypsat nemůže, protože můj syn už nemá žádné symptomy, a žádanku mu tak může vystavit pouze hygienická stanice. Pochopitelně to znamenalo, že přijdu o dalších 817 Kč za PCR test, protože bez žádanky mi soukromá zdravotní pojišťovna test neproplatí.

Roční soukromé zdravotní pojištění stojí více než jeden měsíční plat sestry na covidové JIP. A i přesto musím za návštěvy lékaře platit sama a pouze doufat, že alespoň část těchto peněz dostanu zpátky, případně riskovat, že mým dětem nebude poskytnuta zdravotní péče, kterou potřebují. Čím je vůbec možné krutost tohoto systému k dětem daňovým poplatníků ospravedlnit?