Na jaře 2021 si I. sjednala pojištění PVZP Plus. Později v létě se musela vrátit do svého rodného města na Ukrajině, aby si prodloužila platnost pasu – na velvyslanectví to bohužel udělat nemohla. Dlouhodobí rezidenti se soukromým zdravotním pojištěním neměli na rozkaz českého ministra zdravotnictví možnost se prvních 6 měsíců očkovací kampaně naočkovat (a to ani v případě, že by za očkování byli ochotni zaplatit sami). Když tedy I. potřebovala vycestovat, očkovaná nebyla. Cestovala autem a podle v té době platných cestovních omezení nemusela při návratu ukazovat test na koronavirus; měla ho podstoupit přímo v České republice do 5 dnů po návratu z cesty.
Čtyři dny po návratu do České republiky byl I. diagnostikován COVID-19 (mutace delta) a hospitalizovali ji ve Fakultní Thomayerově nemocnici. O tři týdny později PVZP odmítla léčbu uhradit. Navíc kromě nejasného odkazu na „výjimku z pojistného plnění podle oddílu B, čl. 2.1, KZPCP 1/20“ odmítla podat jakékoliv další vysvětlení.
Nemocnice se postavila na stranu pacientky a poslala PVZP žádost, aby celou věc znovu přezkoumala. Částka vydaná na léčbu v té chvíli již přesáhla 130 000 Kč.
Další tři týdny trvalo, než se I. podařilo od pojišťovny získat formální vysvětlení. V něm se uvádělo, že PVZP odmítá uhradit léčbu COVID-19, protože I. neprokázala, že byla při odjezdu z Ukrajiny zdravá. I. ale naprostou náhodou den před odjezdem podstoupila antigenní test, kterým se potřebovala prokázat na jedné místní akci, a výsledek si schovala. Teprve až na základě těchto důkazů PVZP konečně uznala, že je žádost o náhradu platná, a začala plnit své závazky.